Polární vír rekordně brzy zkolaboval. Jak ovlivní letošní zimu?
Autor: Tadeas
Letos velmi brzy došlo nad Arktidou k stratosférickému oteplení, což způsobilo kolaps polárního víru. Otázkou zůstává, jaké dopady to bude mít v Evropě a v Česku.
Abychom lépe pochopili, co se stalo, nejprve si vysvětlíme, co je to polární vír.
Polární vír (anglicky polar vortex) si můžeme představit jako obrovskou ledovou káču, která se každou zimu roztáčí vysoko ve stratosféře - tedy zhruba ve výšce 15 až 50 kilometrů nad severním pólem. Jde o mohutný pás velmi silných západních větrů, které kolem Arktidy vytvářejí neviditelnou bariéru.
Dokud je tento vír silný a stabilní, drží všechen arktický vzduch pevně uzamčený na severu a do střední Evropy se pak dostává spíše teplejší oceánské proudění od západu. Jakmile se ale vír z nějakého důvodu naruší, zeslábne nebo se úplně rozpadne, tato ochranná bariéra povolí a ledový vzduch ze severu má volnou cestu vylít se daleko na jih - klidně i do střední Evropy včetně Česka.
Zpátky k rozpadu polárního víru. Letošní rok překonal o více než dva týdny dosavadní rekord z rozpadu polárního víru - ten připadá na 28. listopad v roce 1968 (nikdy tedy mezi rokem 1968 a 2025 nedošlo dříve než 28. listopadu k jeho rozpadu).
K rozpadu ale většinou dochází až v druhé polovině zimy (lednu a únoru), kdy je polární vír plně vyvinutý. Meteorologové už na tuto událost před pár týdny upozorňovali a skutečně se naplnila. K rozpadu polárního víru došlo mezi 10. a 11. listopadem, kdy se ve výšce okolo 30 km obrátilo proudění ze západního na východní, informoval meteorolog Andrej Flis ze Severe Weather Europe.
Nyní je velkou otázkou, jakým způsobem se rozpad polárního víru projeví. Vzhledem k velmi brzkému kolapsu je aktuálně těžké říci, jaké bude mít dopady v Evropě a celkově po světě. Pár odpovědí tu zatím ale je.
Aktuální výstupy meteorologických modelů ukazují, že by na přelomu listopadu a prosince mohly v severních oblastech zesílit takzvané blokující tlakové výše a severoatlantická oscilace (NAO) by se mohla překlopit do své záporné fáze. V praxi to znamená, že se zastaví běžné teplejší proudění z oceánu a mrazivému vzduchu z Arktidy se naopak otevře volná cesta dál na jih. Simulace také zatím naznačují, že se ochladí a vyskytne i sněžení právě ve střední Evropě. Jakékoliv narušení polárního víru ale samozřejmě hned neznamená propady arktického vzduchu do jižních oblastí.
Celou situaci však letos komplikuje ještě jeden globální hráč - mimořádně silný jev El Niño v Tichém oceánu. Ten spočívá ve výrazném oteplení povrchových vod v rovníkové oblasti Pacifiku a dokáže ovlivnit proudění v atmosféře po celé severní polokouli. Letošní extrémní zesílení tohoto jevu může s výslednými dopady rozpadu polárního víru podstatně zamíchat a z části je dokonce i utlumit.
Zatímco narušený polární vír obvykle otevírá dveře arktickým vpádům a chladnějšímu počasí v Evropě, silné El Niño má v našich zeměpisných šířkách často opačný efekt – podporuje spíše teplejší a vlhčí západní proudění z Atlantiku, zejména v první polovině zimy. V atmosféře tak letos probíhá přetahovaná dvou silných faktorů.
Právě kvůli této kombinaci nelze s jistotou říct, že nás čeká nepřetržitá a tuhá zima. Extrémní El Niño může účinky kolapsu polárního víru zmírnit, zpozdit, nebo je omezit jen na kratší epizody. Výsledkem tak s největší pravděpodobností nebude stabilní mrazivé počasí po celé tři měsíce, ale spíše výrazně proměnlivá zima jako na houpačce, kdy se ostré vpády mrazu a sněžení budou střídat s nadprůměrně teplými obdobími.
Běžné numerické a sezónní modely jsou však k výraznému ochlazení nad Evropou zatím o poznání opatrnější a na nejbližší týdny ukazují spíše mírnější průběh počasí. V meteorologii to ale ještě neznamená konec zimního scénáře. Změny se mohou začít propisovat velmi pomalu a modely je mohou zachytit až s odstupem. Takže je také možné, že se projevy rozpadu polárního víru zkrátka jen opozdí a naplní se až v průběhu prosince.